Posledním krokem v systému „Jak si udělat pořádek…“ je útok. To už je samotná akce. I tato oblast je rozdělena podle úkolů, které nás čekají:
Útok: A je hotovo!
- Třídění
i. Určete, co je pro vás důležité
ii. Podobné věci patří k sobě
- Vyklízení
i. Co získám na oplátku
1. Prostor
2. Čas
3. Peníze
4. Uspokojení
ii. Kam s nimi
1. Věnujte je charitě
2. Obdarujte přítele
3. Prodejte odložené věci do bazaru
4. Najděte si prostory k uskladnění
- Přidělení místa
i. Správná velikost
ii. Jednoúčelové úložné prostory
iii. Logické navazování
iv. Dostupnost
v. Bezpečnost
- Ukládání
i. Výběr vhodných kontejnerů
ii. Připravte si nákupní seznam
iii. Označování
- Udržování
U třídění jsem se držel pravidla „hlouposti pryč“. O každé věci, kterou jsem měl, jsem rozhodl, zda si jí nechám nebo se jí zbavím – „vyklidím“. Musím říct, že osmdesát procent věcí jsem určil k vyklizení. Při třídění jsem si také uvědomil, že vůbec nemám podobné věci u sebe. Například, knihy jsem měl ve dvou různých policích napříč v pokoji. Šanony a věci pro administrativu taky tak, takže jsem od stolu musel přes celý pokoj pro šanon, abych mohl založit dokument. Když jsem potřeboval papír do tiskárny, musel jsem pro něj až do druhého pokoje.
U vyklízení jsem si musel poradit se všemi věcmi, o kterých jsem rozhodl, že už nebudou potřeba. Některé jsem prodal na Aukru, některé knihy jsem prodal do antikvariátu. Dalo to celkem dost peněz, které jsem uložil na účet. Oblečení jsem dal do sběrného kontejneru a špatné kusy vyhodil úplně. Něco jsem dal známým – udělal jsem jim radost, hodily se jim.
U věcí, které mi zůstaly, jsem přemýšlel o přidělení místa. Kam je dát tak, aby byly uloženy účelně a hlavně, aby každá věc měla své místo, odkud jí budu brát a kam jí budu vracet. Vzal jsem si poznámkový blok, kde jsem měl definované zóny (vypracovaný v druhém kroku) a podle toho jsem rozhodoval, zda dávám věci na správná místa. Prostor pro oblečení (na ramínkách), prostor pro spodní prádlo, koš na špinavé prádlo, knihovna, prostor pro spaní, pracovní stůl, administrativní systém tří košíků, nástěnku na vize, cíle a sny, nástěnku na statistiky, prostor pro certifikáty a ocenění, skříňku pro šanony a papíry, prostor pro cvičení.
Samotné ukládání už bylo jednoduché. Pro přehled jsem si pořídil černý fix a speciální štítkovač a popsal jsem všechny úložné prostory, u kterých není na první pohled jasné, že do nich dané věci patří. Nebo prostor pro knihy z knihovny a mé vlastní knihy, aby i ostatní věděli, kam kterou knihu uložit. Mám je seřazeny tématicky (poezie, ekonomie, psychologie, osobní růst, architektura, cizojazyčná literatura, klasika).
Když si vytvoříte logický a jednoduchý systém ukládání věcí, dá se pak velmi elegantně udržovat. Každý už na první pohled ví, co kam patří. A věci jsou uloženy tak, abych nebyl nikdy líný je vrátit na své místo.
Když jsem o systému „Jak si udělat pořádek…“ četl poprvé, zdálo se mi to složité a obtížné, ale po tom, co jsem do toho pronikl a porozuměl podstatě, nepoužívám k organizování prostoru okolo sebe nic jiného.
A jak jste na tom s organizací věcí okolo sebe vy? Patříte mezi ty, co mají vše na správném místě nebo mezi ty, co mají tzv. „organizovaný nepořádek“?
Žádné komentáře:
Okomentovat