sobota 6. září 2014

Jak si udělat pořádek ve strachu ze zásadních změn





Kolik času strávíme v zaměstnání prací pro někoho jiného? A co z toho vlastně máme? Jak lehko si člověk zvykne. Když o tom budete přemýšlet, je to až zarážející. 

Chápu, že první, co vás napadne asi bude... ale já potřebuji peníze. Jenže není i jiná cesta? Dá se vydělávat i prací, která nás opravdu baví a která nás může zase jednou osvobodit?

Narodili jsme se jako svobodní a postupem času se z nás (takto mluví statistiky) stanou "otroci". Děláme věci, které nás nebaví a nenaplňují, a schováváme se za slovo "musím".

Co takhle jít dál a udělat, či najít opravdu to, co nás baví a naplňuje.

Většina lidí, kteří se vyhýbají tomu, aby opustili své místo, se utěšuje představou, že se jejich situace postupně, v průběhu času nebo s vyšším příjmem, zlepší.

Jenže skutečně si myslíte, že se situace zlepší? Nebo je to jenom zbožné přání a výmluva umožňující zachovávat stávající stav? Pokud byste byli přesvědčeni, že se něco může zlepšit, opravdu byste k věci přistupovali takto? Nejspíš ne. Je to strach z neznámého, proč něco opravdu nezměníte.

Nebo jste na tom lépe než před rokem, před měsícem, před týdnem?

Pokud ne, věci se sami od sebe nezlepší. Jestliže se sami obelháváte, nastal čas s tím přestat a naplánovat změnu. Pokud neskončíte jako James Dean, budete žít dlouho. To je fakt.

Pracovat čtyřicet až padesát let každý den od osmi do čtyř je, pokud se něco nestne a nepříjde záchrana, zatraceně dlouhý a mizerně strávený čas - přibližně 500 měsíců práce, a to bez přestávky!

Kolik měsíců musíte ještě takto strávit vy? Nejspíše je na čase s tím něco udělat. 

To, co nás většinou odradí je strach. Ale strach z čeho? Čeho se konkrétně bojíme? Bojíme se převážně neznámých věcí. Existuje jednoduchá rovnice:

Porazit strach = definovat strach

Definujme své noční můry. Změny v životě provázejí přirozené obavy. 

Udělat to, nebo to neudělat? 
Pokusit se o to, nebo se o to nepokusit? 

Většina lidí odpoví záporně (neudělat, nepokusit), ať už se považují za odvážné, či nikoliv. Nejistota a možnost, že neuspějeme, mohou být velmi zneklidňující. Většina lidí dá před nejistotou přednost tomu, že nebudou šťastni. 

Mnoho let jsem si dával cíle  činil jsem předsevzetí - a mnohokrát z toho nic nebylo. Zakoušel jsem stejnou nejistotu a byl jsem stejně vyděšený jako všichni ostatní. 

Držím se ale jedné zásady: "Stanov si cíl. Jestli se k němu nepřibližuješ, změň postup, ne cíl."

Objevil jsem výše napsanou jednoduchou rovnici a začal jsem ji aplikovat. Pořádně si ujasnit, co nejhoršího, jaké konkrétní hrozné věci by se mohli stát, kdyby se mi ...(to a to)... nepodařilo?

Uvědomil jsem si pak, že naškále od 1 do 10 (kde 1 představuje mizivé důskedky a hodnota 10 trvalé životní změny) by to, co považuji za nejhorší možný scénář, dočasně ovlivnilo můj život na úrovni 3 nebo 4. 

Jsem přesvědčen, že totéž platí nejenom pro většinu lidí, ale roněž pro všechny rádoby katastrofy typu "Sakra, můj život je totálně v háji." V představách máme tencenci věci zbytečně přehánět.

Nadruhou stranu, když jsem si představil nejlepší možný nebo dokonce jen pravděpodobný scénář, pozitivní, trvalé dopady na můj život měli hodnotu 9 nebo 10.

Strach má mnoho podob, ale obvykle ho nenazýváme pravým jménem. Dokonce i ti nejinteligentnější lidé na světě strach skrývají a vydávají ho za něco jiného.

Najděte si to, co vás opravdu baví a co vás naplňuje. Napište si to a jděte za tím. 

Lidé se stále něčeho bojí a to je  důvod, proč nejdou do akce. Tím si ovšem dobrovolně odpírají dosažení toho, po čem touží. Ale PORAZIT STRACH = DEFINOVAT STRACH.


Přestaňte se bát a jděte do akce. 
Nenamlouvejte si, že se to samo zlepší. 
Anebo dokonce, že to, co teď třeba je, že to vlastně není až tak hrozné.


Pokud v sobě ucítíte touhu něco změnit, udělejte to. Ta touha nám říká, že teď postě něco není, jak má. Chce to změnu. Nebojte se změn. Nyní už víte, jak porazit strach a obavy.