čtvrtek 17. listopadu 2011

Jak si udělat pořádek v hlavě





Všimli jste si, jak se někteří lidé na vás pořád smějí, mají radost ze života, jsou plni energie a nadšení, pořád něco vymýšlí, plánují a realizují (mají pozitivní přístup k životu) a jiní jako by ztratili chuť do života, na vše nadávají, stěžují si a celkově jsou "jiní" (mají negativní přístup k životu)?

Já ano, a vrtalo mi hlavou, proč tomu tak je. S mnoha lidmi jsem o tom mluvil a uvědomil jsem si, že rozdíl je pouze v tom, že ti druzí ztratili směr. Nemají ... dnes se ty pojmy hodně používají ... cíl nebo sen, vizi.

Nejde o to, ty pojmy používat, ale pochopit je. Vědět, co se za nimi skrývá. Vzpomínáte si, jak jste byli malí a snili o tom, že budete mořeplavcem, objevitelem, doktorem či doktorkou, kosmonautem (můj případ), ale postupně se z toho stávaly povolání jako popelář a podobně? Jak jsme kreslili ve škole a školce obrázky plni naděje, ale pak se to zlomilo? Postupně jsme ztratili víru.

od malička se totiž vyvíjíme tím, že kopírujeme věci okolo a posloucháme to, co nám ostatní říkají. To až později si uděláme vlastní názor, který je už ovšem zkreslený. Sny se vytratí. Nedávno jsem na toto téma slyšel velmi pěknou nahrávku.

Uvědomil jsem si, že naše "vzorce chování" určuje prostředí v jakém se pohybujeme. A jelikož naše prostředí  tvoří nejvíce rodina, televize, tisk, rádio, chováme se tak, jak nás to učí. Rodinu máme určenou, ale ty další tři věci si můžeme vybrat. Od jisté doby jsem přestal číst noviny, poslouchat rádio a na televizi se podívám pouze na to, co právě vidět chci, jelikož si zajímavé věci nechávám nahrávat.

Začal jsem číst knihy o osobním růstu, time managementu, životopisy a podobně. Například Dale Carnegie, Donald Trump, Ivo Toman, Robert Kiyosaki, John C. Maxwell, Napoleon Hill, David Allen, o některých jsem zde už psal, o jiných se ještě zmíním. Najednou jsem začal o svém životě více přemýšlet a objevil jsem znovu své sny. Postupně se z nich vytvořily vize a cíle.

Našel jsem svůj důvod, proč ráno vstávat plný energie a nadšení, našel jsem smysl, který mě pohání dopředu. Hodně mi v tom pomohla kniha: 10 přírodních zákonů managementu času a života. Opravdu mi v mnohém otevřela oči a doporučuji vám si ji přečíst.

Zkuste si odpovědět na otázku: "Kdyby peníze nebyly problém, čím byste chtěli BÝT, co byste chtěli DĚLAT, co byste chtěli MÍT do tří až pěti let?"

A ještě jedno zajímavé "cvičení". Říkám tomu: "NÁHLED NA ŽIVOT". Nahoře na obrázku vidíte úsečku, kde na počátku je hvězdička a na konci je křížek. Toto je váš život. Narodili jste se (vím to, protože čtete můj článek) a jednou prostě umřete, takový je život. Vezměte si papír a tužku. Nakreslete si stejný obrázek - váš život. Někam na úsečku vašeho života si nakreslete čárku. Ta označuje váš současný stav, kde se nacházíte dnes. Máte? Podívejte se jakoby do minulosti a na svůj papír si napište dvě až tři věci, na které jste ve vašem dosavadním životě opravdu hrdí. Máte? Teď se podívejte do budoucnosti a napište si, co chcete ještě zvládnout, co chcete dokázat, kde chcete být. Čím chcete BÝT, co chcete DĚLAT, co chcete MÍT za 10, 20, 40, 60 let.

Mějte na paměti, že průměrný věk dožití je 80 let. Průměrný znamená, že někteří se dožijí méně, ale jiní více než 80 let. A postupem času se tento věk zvyšuje! Jak bude vypadat váš život?

"Smyslem našeho života je USPĚT, v čemkoli, ale USPĚT."


Když to shrnu. Pořádek v hlavě si člověk udělá tím, když nalezne svůj velký sen, cíl, vizi, která ho bude posouvat dopředu, bude mít chuť tvořit, být aktivní. Smyslem našeho života je USPĚT, v čemkoli, ale USPĚT.




pondělí 14. listopadu 2011

Jak si udělat pořádek ve věcech






Poslední dobou jsem si častokrát pokládal otázku: "Co všechno okolo sebe opravdu potřebuji?" Opravdu potřebuji mít na poličkách různé "lapače prachu?" Opravdu potřebuji mít v době knihoven a knih v elektronické podobě tak velkou vlastní knihovnu (cca 1000 knih)? Opravdu potřebuji tolik věcí do kuchyně? Tolik věcí v pokoji? Tolik věcí v obýváku? Rozhlížím se okolo sebe a uvědomuji si, že spoustu věcí vůbec nevyužívám. Z mého úhlu pohledu pro mne vůbec nejsou funkční. Neplní svůj účel a jsou zbytečné. 

Podobné otázky mě trápily poslední dobou častěji a častěji. Mluvil jsem o tom s některými přáteli a při společných rozhovorech jsem si uvědomil, že nejsem jediný, kdo si takové otázky pokládá.

Můj mladší bratr mě odkázal na velmi zajímavý blog Tomáše Hajzlera, ve kterém si s Petrem Márou povídají na téma "Co potřebujeme?". Zaujala mě myšlenka, o které hovoří, že člověk by měl mít okolo sebe maximálně 100 věcí. Sto věcí, které opravdu potřebujeme, které jsou kvalitní a vydrží déle. 

"Člověk by měl mít okolo sebe maximálně 100 věcí."


Mimo jiné jsem si díky tomu vzpomněl, že jsem kdysi dávno viděl jednoduchý dokument "Příběh věcí", který popisuje koloběh výroby a používání věcí, ve kterém si člověk uvědomí, co všechno se děje a stane, než koncový výrobek přijde k vám. A co se děje potom, co věc doslouží a je "k ničemu".

Po tom, co jsem viděl a slyšel, jsem se rozhodl, že rozhodně změním svůj přístup. Jestli se na ty dvě krátká videa podíváte, napište mi, jak jste na tom vy? Máte okolo sebe také spoustu věcí, které nevyužíváte? Nebo jste obklopeni pouze funkčními věcmi? Zajímá mě, zda si také pokládáte podobné otázky.