Jak si udělat pořádek ve strachu ze zásadních změn

Kolik času strávíme v zaměstnání prací pro někoho jiného? A co z toho vlastně máme? Jak lehko si člověk zvykne. Když o tom budete přemýšlet, je to až zarážející. 

Chápu, že první, co vás napadne asi bude... ale já potřebuji peníze. Jenže není i jiná cesta? Dá se vydělávat i prací, která nás opravdu baví a která nás může zase jednou osvobodit?

Narodili jsme se jako svobodní a postupem času se z nás (takto mluví statistiky) stanou "otroci". Děláme věci, které nás nebaví a nenaplňují, a schováváme se za slovo "musím".

Co takhle jít dál a udělat, či najít opravdu to, co nás baví a naplňuje.

Většina lidí, kteří se vyhýbají tomu, aby opustili své místo, se utěšuje představou, že se jejich situace postupně, v průběhu času nebo s vyšším příjmem, zlepší.

Jenže skutečně si myslíte, že se situace zlepší? Nebo je to jenom zbožné přání a výmluva umožňující zachovávat stávající stav? Pokud byste byli přesvědčeni, že se něco může zlepšit, opravdu byste k věci přistupovali takto? Nejspíš ne. Je to strach z neznámého, proč něco opravdu nezměníte.

Nebo jste na tom lépe než před rokem, před měsícem, před týdnem?

Pokud ne, věci se sami od sebe nezlepší. Jestliže se sami obelháváte, nastal čas s tím přestat a naplánovat změnu. Pokud neskončíte jako James Dean, budete žít dlouho. To je fakt.

Pracovat čtyřicet až padesát let každý den od osmi do čtyř je, pokud se něco nestne a nepříjde záchrana, zatraceně dlouhý a mizerně strávený čas - přibližně 500 měsíců práce, a to bez přestávky!

Kolik měsíců musíte ještě takto strávit vy? Nejspíše je na čase s tím něco udělat. 

To, co nás většinou odradí je strach. Ale strach z čeho? Čeho se konkrétně bojíme? Bojíme se převážně neznámých věcí. Existuje jednoduchá rovnice:

Porazit strach = definovat strach

Definujme své noční můry. Změny v životě provázejí přirozené obavy. 

Udělat to, nebo to neudělat? 

Pokusit se o to, nebo se o to nepokusit? 

Většina lidí odpoví záporně (neudělat, nepokusit), ať už se považují za odvážné, či nikoliv. Nejistota a možnost, že neuspějeme, mohou být velmi zneklidňující. Většina lidí dá před nejistotou přednost tomu, že nebudou šťastni. 

Mnoho let jsem si dával cíle  činil jsem předsevzetí - a mnohokrát z toho nic nebylo. Zakoušel jsem stejnou nejistotu a byl jsem stejně vyděšený jako všichni ostatní. 

Držím se ale jedné zásady: "Stanov si cíl. Jestli se k němu nepřibližuješ, změň postup, ne cíl."

Objevil jsem výše napsanou jednoduchou rovnici a začal jsem ji aplikovat. Pořádně si ujasnit, co nejhoršího, jaké konkrétní hrozné věci by se mohli stát, kdyby se mi ...(to a to)... nepodařilo?

Uvědomil jsem si pak, že naškále od 1 do 10 (kde 1 představuje mizivé důskedky a hodnota 10 trvalé životní změny) by to, co považuji za nejhorší možný scénář, dočasně ovlivnilo můj život na úrovni 3 nebo 4. 

Jsem přesvědčen, že totéž platí nejenom pro většinu lidí, ale roněž pro všechny rádoby katastrofy typu "Sakra, můj život je totálně v háji." V představách máme tencenci věci zbytečně přehánět.

Nadruhou stranu, když jsem si představil nejlepší možný nebo dokonce jen pravděpodobný scénář, pozitivní, trvalé dopady na můj život měli hodnotu 9 nebo 10.

Strach má mnoho podob, ale obvykle ho nenazýváme pravým jménem. Dokonce i ti nejinteligentnější lidé na světě strach skrývají a vydávají ho za něco jiného.

Najděte si to, co vás opravdu baví a co vás naplňuje. Napište si to a jděte za tím. 

Lidé se stále něčeho bojí a to je  důvod, proč nejdou do akce. Tím si ovšem dobrovolně odpírají dosažení toho, po čem touží. Ale PORAZIT STRACH = DEFINOVAT STRACH.

Přestaňte se bát a jděte do akce. 

Nenamlouvejte si, že se to samo zlepší. 

Anebo dokonce, že to, co teď třeba je, že to vlastně není až tak hrozné.

Pokud v sobě ucítíte touhu něco změnit, udělejte to. Ta touha nám říká, že teď postě něco není, jak má. Chce to změnu. Nebojte se změn. Nyní už víte, jak porazit strach a obavy.

Jak si udělat pořádek v tom čeho chcete dosáhnout

„Život může být absolutně fenomenální. A měl by být! A také bude!“

Použiji přirovnání. Třeba Aladina a jeho lampy. Jistě ten příběh znáte. Aladin sebere lampu, otře ji a z ní vyskočí džin. Ten džin pokaždé řekne stejnou větu: „Tvé přání je mi rozkazem.“

Když ten příběh vystopujete až k jeho prapůvodu – dnes si myslíme, že byla pouze tři přání – ale původně tam není vůbec počet přání nějak omezený. Zamyslete se nad tím.

Takže vezměme teď tohle přirovnání a převeďme ho na váš život. Jak víte, Aladin je ten, co vždy vyslovuje svá přání a vesmír pak představuje toho džina.

Různé tradice to nazývaly mnoha různými jmény: Svatý anděl strážný, vyšší já, lze to nazvat jakkoli. Vyberte si, co vám nejvíce vyhovuje. Ale každá tradice nám říká, že existuje něco většího než my.

A džin pokaždé říká stejnou větu: „Tvé přání je mi rozkazem.“

Existuje tvůrčí proces, má celkem tři kroky a je tu už dva tisíce let.

První krok říká: Žádejte

Dejte vesmíru rozkaz. Sdělte vesmíru, co chcete. Vesmír na vaše myšlenky odpoví.

Co doopravdy chcete? Sedněte si a napište si to na papír. Pište v přítomném čase. Můžete třeba začít: „Jsem tak šťastný a vděčný, že…“ a dál klidně pište, jaký chcete mít život po všech stránkách.

Je to prostě zábava. Můžete tak brát vesmír jako katalog. Jen si listovat a říkat: „No, tenhle zážitek chci, a tuhle věc chci, a takového člověka chci.“ Prostě to berte, že si objednáváte u vesmíru. Tak jednoduché to je.

Central Park New York

Krok dva říká: Věřte

Věřte, že už je to všechno vaše. Mějte neochvějnou víru. Věřte v nepoznané. Věřte, že je to nevyhnutelné. Nikdo vás nemůže zastavit v dosažení toho, co chcete.

„Tvé přání je mi rozkazem!“ A vesmír se pak začne přetvářet tak, aby se vám to všechno splnilo.

Víte, většina z nás si nikdy nedovolila říct, co vážně chce, co si přeje, protože netuší, jak se to projeví.

I kdybyste udělali jen malý průzkum, naprosto jistě zjistíte, že nikdo, kdo kdy něco dokázal, netušil, jak se mu to podaří. Prostě jen věděl, že to dokáže.

Nepotřebujete vědět, jak se to stane. A ani nepotřebujete vědět, jak se vesmír přetvoří. Nevíte jak, ale samo se to ukáže. Vy to přitáhnete.

Často se stává, že když nevidíme věci, které jsme žádali, jsme z toho zmatení a zklamaní. Pak začneme pochybovat. Ty pochybnosti přináší pocit zklamání. Rozpoznejte ten pocit a nahraďte ho pocitem neochvějné víry.

„Vím! Prostě vím! Prostě vím, že je to na cestě!“

Krok tři říká: Přijímejte

Už teď z toho mějte skvělý pocit. Ciťte se tak, jak se budete cítit, až to přijde. Ciťte to teď.

Při tomto procesu je důležité cítit se dobře. Být šťastný. Protože, když se cítíte dobře, dostáváte se na frekvenci toho, po čem toužíte.

Tento vesmír vnímá city. Takže, když v něco věříte jen intelektuálně a nemáte to podloženo odpovídajícím pocitem, tak nemusíte mít dostatek síly k projevení toho, co v životě chcete. Musíte to cítit.

Když tu představu proměníte ve skutečnost, můžete tvořit větší a lepší představy. A v tom to je. Je to tvůrčí proces.

Víte, funguje tu zákon přitažlivosti. Jeho zkoumání a praktikování spočívá v nacházení toho, co vám pomáhá vytvářet pocity, že už to máte.

Jeďte si to auto zkusit. Běžte se o ten dům zajímat a jděte dovnitř. Sedněte si do toho hotelu a vnímejte to dění kolem. Dělejte to, co ve vás vytvoří pocity, že už to máte a pamatujte si je. Cokoli, co pro to uděláte, vám to pomůže přitáhnout. Třeba se probudíte a ono to tam prostě bude. Nebo dostanete nějaký inspirující nápad, co podniknout.

Kempinski hotel Bratislava

Rozhodně byste si ale neměli říct: „No, můžu to udělat takhle, ale nelíbilo by se mi to“. To pak nejste na správné cestě.

Někdy je nutné jednat. Ale pokud jste opravu v souladu s tím, co se vám vesmír snaží splnit, budete přitom cítit radost, budete plni života, čas se zastaví, den uteče jak nic.

Vesmír má rád rychlost. Nečekejte. Neváhejte. Nepochybujte. Když máte příležitost. Když dostanete impuls. Když cítíte, že vás to intuitivně táhne. Tak JEDNEJTE!  To je váš úkol, to je to vše, co musíte udělat.

Věřte. Přitáhnete všechno, co požadujete. Jsou-li to peníze, přitáhnete je. Potřebujete-li lidi, přitáhnete je. Potřebujete-li nějakou knihu, přitáhnete ji. Musíte ale dávat pozor, co vás opravdu přitahuje. Protože podle toho, co si představujete, vás budou věci přitahovat a vy budete přitahovat je. Ale do hmotné reality se to skutečně přesouvá vámi a skrze vás. A to JE zákonité.

Můžete začít s ničím. A z ničeho a nemožného, se stane možnost.

Dám příklad, auto jede temnou nocí. Světla svítí jen sto metrů před něj. A takto můžete projet z Olomouce až do Bratislavy, protože vám stačí vidět jen sto metrů dopředu. Stejně tak se před námi odhaluje náš život. Pokud věříte, že se těch dalších sto metrů odhalí, a pak těch dalších sto metrů, i váš život se bude odhalovat a nakonec vás dovede k cíli. To znamená k tomu, co vážně chcete, protože to chcete.

„Vykročte ve víře, nemusíte vidět celé schodiště, jen udělejte první krok“.

Dr. Martin Luther King

V devadesáti procentech z vytyčené trasy sejdete. A co má být?

Dobré rodiny – dokonce i významné rodiny – se v devadesáti procentech svého času ocitají mimo svou trasu. Podstatné však je, že znají své místo určení. Vědí, jaká má jejich trasa být. A tak se znovu a znovu na ni vracejí.

To máte jako když letí letadlo. Před startem mají piloti letový plán. Vědí přesně, kam mají letět, a startují v souladu s plánem. Avšak během letu působí na letadlo vítr, déšť, turbulence, provoz ve vzduchu, lidský faktor a mnoho dalších vlivů. A tyto vlivy ho mírně vychylují na různé strany, takže letadlo většinu času není přesně na své předepsané trase. Po celou dobu letu se od základní plánované trasy stále tu více, tu méně odchyluje. Náhlé změny počasí nebo neobvykle rušná letecká doprava mohou dokonce způsobit i poměrně velké odchylky. Ale s výjimkou skutečně velkých katastrof se letadlo nakonec na místo určení dostane.

Čím to je? Během letu se piloti mohou spolehnout na kontrolu. Z přístrojů čtou informace o okolí, dostávají zprávy z kontrolních věží a od jiných letadel a někdy dokonce mohou řídit letadlo i podle hvězd. A na základě této kontroly neustále upravují směr letu a vracejí se na svou trasu.

Jejich naděje na bezpečný dolet nespočívá v míře odchylky, nýbrž v předvídavosti, v záměru a ve schopnosti dostat se zpět na svou trasu. 

Podle mého názoru je cesta letadlem ideální metaforou pro rodinný život. Co se týká rodiny, nezáleží na tom, jestli jsme se ocitli mimo přímou cestu k cíli nebo jestli je na trase trochu zmatek. Naděje spočívá v pohledu do budoucnosti, v záměru a odvaze stále se vracet na určenou trasu.

Naděje spočívá v pohledu do budoucnosti, 

v záměru a odvaze stále se vracet na určenou trasu.

Ať je vaše situace jakákoli, ať máte třeba spoustu těžkostí, problémů a překážek, vždycky je nesmírná naděje v tom, jdete-li dál k svému cíli. Je nutné znát místo určení, plán letu a mít kompas.

Tři věci , které vás a vaší rodinu udrží na dané trase jsou:

1. cíl
2. trasa letu
3. kompas

Ukázka z knihy: Sedm návyků šťastné rodiny od Stephena R. Coveyho

Jak si udělat pořádek v naučených vzorcích

"Život se změní, když se změníme my."

Podívejme se nejdříve na naše myšlení. Když jdeme po ulici, musíme se soustředit na každý krok? Když žvýkáme žvýkačku, musíme o tom přemýšlet?  Když jíme ovoce, musíme ovlivňovat svoje trávení? A když usneme, musíme myslet na to, že nesmíme zapomenout dýchat?

Nic z toho vědomě neděláme nebo snad ano? Všechno to provádíme pomocí podvědomí. Zkusme si představit, že myšlení připomíná ledovec. Jistou část vidíme, to je vědomí, ale mnohem větší část nevidíme, a sice podvědomí. Naše podvědomí nese zodpovědnost za značný díl výsledků jichž v životě dosáhneme. Sami se ale můžeme rozhodnout, jaké vzorce budeme mít. Je to jen na vás, jací byste chtěli být. Přemýšlejte s tužkou a papírem.

Existují tedy určité vzorce, které jsme si osvojili. Například Dramatické vzorce. Pravděpodobně také znáte lidi, kteří žijí podle dramatického vzorce. Jejich život je jedno nekonečné drama. Člověk je potká na ulici a dopustí se osudného omylu položením otázky: "Jak se vede?" Dozvíte se, že jejich kočka právě pošla, ukradli jim auto, tatínek náhodou vypálil dům, meteor jim zbořil garáž a jim lékař právě objevil poslední stádium velmi, ale velmi závažné choroby, o které jste v životě ani neslyšeli.

Jakmile jim začne hrozit, že život jim poběží hladce, tenký podvědomý hlásek je okřikne: "Hele, ale tohle přece není v pořádku" a skutečně, co nevidět se na obzoru objeví další drama.

Nebo Katastrofické vzorce. Někteří lidé mají pro katastrofy talent. Stráví svůj život padáním z žebříků, z bicyklů, z korun stromů, dostáváním zásahů elektrického proudu a účasti na autohaváriích. 

Další vzorce mohou být:

Vzorce chorob

Vzorce nepořádku

Vzorce pro stav zvaný "být na mizině"

Vzorce nepostradatelnosti

Vzorce střídání zaměstnání

"Lidi jsou strašní, život je příšerný, co jsem komu udělal, nejraději bych         umřel"

"Odjakživa se jenom tak tak protloukám"

"Každý mě jenom využívá"

Nebo dobré vzorce:

"Jsem stále zdravý"

"Ve správný čas na správném místě"

"Ať sáhnu na co sáhnu, jsou z toho peníze"

"Ať koupím cokoliv, vždycky je to trefa"

"Jsem skvělý otec a partner"

"Jsem skvělá matka a partnerka"

"Jsem klidný, vyrovnaný, je na mne spolehnutí"

Jak vzorce vytváříme?

Vzorce jednání si začínáme vytvářet hned od narození. Z toho důvodu jsou houževnaté a hluboce zakořeněné.

Například se podívejte na stravovací vzorce. Jako miminka pláčeme z mnoha různých důvodů: máme žízeň, je nám zima, horko, jsme osamělí, chceme na sebe upoutat pozornost a tak dále. A pokud se rozpláčeme, většinou dostaneme najíst. Z toho důvodu se vytvářejí asociace, že řešení jakéhokoli výše uvedeného problému, lze najít především v tom, že si strčíme něco do pusy. Pokud tedy kouříme, pijeme nebo se přejídáme, nemusíme pátrat příliš složitě, abychom zjistili, kde má naše naprogramování svůj původ.

Když jste nešťastní, osamělí nebo frustrovaní, vždycky si uvědomíte, že jedno z nejkrásnějších světel ve vašem životě je žárovička v lednici. "Řešení" hledané v láhvi či cigaretě pramení částečně ze stejných pohnutek. 

Změnit své vzorce, to nebývá nic snadného, ale rozhodně to není vyloučeno. Ať jste kdekoli, můžete se dostat k cíli, který jste si vytkli.

Ale hned z počátku si musíte uvědomit jednu věc. Kdykoli se rozhodneme pro změnu, pokaždé musíme překonávat odpor. Neustále musíme dokazovat, že svoje rozhodnutí myslíme vážně. 

Například si představte, že hodláte zahájit dietu. Nastal ten slavný týden, kdy jste se rozhodli zbavit se přebytečné pneumatiky v pase. Ovšem právě tento týden máte mnoho pozvání na večeři, výroční oslavy a narozeniny. Všechny tyto příležitosti budou představovat hozenou rukavici, především zpočátku.

Musíte si uvědomit, že každá změna se setká s odporem. Jedním slovem, buďte na to připraveni.

"Každá změna se setká s  odporem. 

Jedním slovem, buďte na to připraveni".

Věřte, že vzorce chování nemusíme mít v sobě beze změny až do smrti. Staré negativní vzorce mohou tvrdošíjně odolávat, ale nejsou neporazitelné. Vždycky na sebe i svou situaci myslete pozitivně. Duševní kázeň v tomto směru není nic snadného, zažil jsem to, ale obměna se vyplatí. Vždycky o sobě myslete dobře a nepřetržitě si představujte, že váš život probíhá přesně v těch kolejích, v jakých je sami chcete mít. Zaručeně si v sobě tak vytvoříte vzorce nového štěstí.

Poslouchejte motivační nahrávky a čtěte knihy o cestách vedoucích k úspěchu. Využívejte nahrávky s asertivními podprahovými programy a stýkejte se s lidmi, od kterých se můžete nějak poučit. Ve vašich silách je totiž přepsat své vzorce podle vlastních představ a cílů. 

Některé z otázek:

"Jak by se měl k ženě a dětem chovat zodpovědný a správný muž (táta)?"

"Jak by se měla k muži a dětem chovat zodpovědná a správná žena (máma)?"

"Jak bychom se měli chovat ke svým rodičům?"

"Jak se chovat při tom, když se dostaneme do různých stresových situací?"

"Jaké vlastnosti by měl mít správný muž?"

"Je správné pít a kouřit, komu to prospěje, není to jen výmluva?"

"Je správné dělat ostatním problémy a zbytečné rozepře?"

"Vyhovuje vaše chování a návyky vašemu partnerovi a rodině?"

Rozhodnutí je na vás. Všechny negativní návyky a vzorce chování můžete změnit pokud se pro to rozhodnete. Záleží jen na vás a vaší zodpovědnosti. Nedávno jsem na Facebooku napsal citát:

"Když chcete něco, co jste nikdy neměli, 

musíte dělat něco, co jste nikdy předtím nedělali".

Přeji vám hodně trpělivosti v přeměně svých starých navyklých vzorců.

Jak si udělat pořádek ve vánočních dárcích?

Jako malý jsem na Vánoce dostal vše, co jsem si přál, nakreslil nebo napsal a dal do obálky. Byl to takový "dopis pro Ježíška". Těšil jsem se, že mi přinese přesně to, co jsem chtěl. A skoro vždy mi to vyšlo přesně podle mých představ. Říkal jsem si, že Ježíšek je ten úplně největší borec, kterého znám. Ale nikdy jsem ho neviděl. Až mi jednou řekli, že Ježíšek neexistuje. To jsem tenkrát plakal. A pak si vzpomínám, že jsem plakal ještě jednou. To když mi řekli, že Ježíšek jsem já.

Pamatujete si, když jsme byli malí, Vánoce byly bezvadné, o nic jsme se nemuseli starat, jen na Štědrý den nejíst, abychom viděli zlaté prasátko. Pak výborná večeře a ... rozbalování dárků. No paráda. Dnes jsou Vánoce plné úkolů. Uklidit, zajistit cukroví (popř. upéct, kdo to umí), sehnat stromeček, ozdoby, no prostě celý dům ponořit do vánočního a samozřejmě sehnat dárky pro své nejdražší, nejbližší.

V tom je ale ta otázka, co jim pod stromeček dát? Vzpomínám si, že jako malý jsem dárky rozděloval na ty, které jsem si opravdu přál a na ty ostatní – ty mi nic neříkaly. Ježíškovi jsem si přece nepsal o nové boty, o ponožky, o spodní prádlo, o svetry a kalhoty a o hračky, které jsem nechtěl (pro starší je typickým příkladem voňavka, nikdy to nebyla ta správná). Vzpomínám si, jaký jsem z toho měl pocit. Pocit zklamání. Prostě mě to moc nebralo a nezajímalo. Zato věci, které jsem si přál a pod stromečkem opravdu objevil, to byla jiná. Hned jsem si s nimi hrál, hned jsem je používal a neuvěřitelně se z nich radoval. A jak jste na tom byli vy?

Když o tom přemýšlím, zjišťuji, jak je obtížné pořídit někomu něco takového, aby z toho měl opravdu radost, myslím tím dlouhodobou, ne tu ... jen tak ... aby se neřeklo. Aby ten dárek měl rád, byl z něj nadšený a používal ho. Trefit správnou barvu, látku, typ, značku ... a plno dalších detailů. Přece jen do toho dáváte vydělané peníze a byli byste asi neradi, kdyby byly vyhozeny jen tak, protože jste se prostě netrefili do vkusu a přání.

Přemýšlel jsem, jak tomu předejít a tak jsem se začal ptát, co si ostatní přejí, co by se jim líbilo a tak. Ale většina se to stydí říct, anebo prohodí něco o tom, že nic nepotřebují nebo něco podobného. A tak jsem zase tam, kde jsem byl.

Myslím si, že největším vynálezem byl "dopis Ježíškovi". Jak jednoduché by to bylo. Každý by si napsal nebo nakreslil (popřípadě dal fotku) přesně toho, co si přeje a "Ježíšek" by to zařídil. To by bylo radosti. Škoda, že se "dopis Ježíškovi" píší jen děti. Předešlo by se zbytečnému vyhazování a plýtvání peněz na něco, co ten druhý stejně nechce, ale o čem jsem si myslel, že mu to udělá radost. Zatím hledám správnou cestu.

Jak jste na to vyzráli vy? Jak vybíráte ty pravé dárky pro své nejbližší? Mají z nich opravdu radost, nebo je po Vánocích hned prodávají na Aukru, či mění v obchodech za jiné? – Fenomén poslední doby. Jen si toho po Vánocích všimněte.

Přeji vám krásné, pohodové a klidné Vánoce.

Jak si udělat pořádek v nakupování potravin

Nedávno jsem přemýšlel o tom, kolik času člověk ztratí nakupováním a přemýšlením v obchodě, co že to má vlastně koupit. Nehledě pak na peníze. Rada zní: Na nákup bez seznamu? Nikdy!

Ušetřit čas se dá ale už doma. Je potřeba plánovat minimálně na týden dopředu. Ideální je, když si doma uděláte předběžně rozpis jídel na celý týden a podle toho také nakupujete. Nebudete tak ztrácet čas tím, že budete bezradně přešlapovat před ledničkou a přemýšlet, co byste asi tak mohli uvařit. Můžete tím jen získat - ušetří vám to stres i nákupy na poslední chvíli.

Jídelníček přizpůsobte svým časovým možnostem. Mate-li v neděli více času, udělejte takové jídlo, aby byly zbytky použitelné i na pondělní večeři. Naopak na večery, kdy se vracíte z práce domů pozdě, naplánujte jednoduché pokrmy jako přírodní řízek se zeleninovým salátem, špagety nebo jiné těstoviny.

Chcete-li si život zjednodušit ještě o něco víc, můžete si udělat pevný týdenní plán. Např. pondělí – těstoviny, úterý – dušené jídlo, středa – maso na grilu, čtvrtek – hustá polévka, pátek – pizza … Je to sice poněkud stereotypní řešení, nicméně v mnoha rodinách se to osvědčilo. A když tak kdykoli přece můžete zapojit vlastní fantazii.

Než se tedy vydáte na velký nákup, udělejte si vždy seznam. Nakoupíte tak rychleji a nebudete se muset vracet pro věci, na které jste zapomněli. Se seznamem v ruce proběhnete obchodem raz dva a nenecháte se rozptýlit věcmi, které nepotřebujete.

Seznam na nákup dělejte vždy ve stejnou chvíli, kdy si děláte rozpis jídel na následující týden. 

Nezapomenete tak na důležité ingredience. Seznam můžete rozdělit na dva sloupce: do prvního napište názvy jídel a do druhého důležité přísady.

Roztřiďte potraviny na seznamu podle oddělení: zelenina, ovoce, mléčné výrobky, mražené výrobky, … Nakoupíte tak ještě rychleji.

Velmi oblíbenou a účinnou metodou je vyrobit si modelový seznam na nákup na počítači. Po jednom velkém nákupu sepíšete vše, co jste nakoupili, od zubní pasty po rajčata v plechovce. Přidejte vše ostatní na co si vzpomenete, utřiďte seznam podle kategorií a vytiskněte ho v několika desítkách exemplářů. Před odchodem na nákup pak jen zaškrtáte vše, co zrovna potřebujete, a máte hotovo. Příprava seznamu je sice trochu pracná, ale budete se divit, kolik času tak v dlouhodobém měřítku získáte!

Dobrá rada je využívat také poznámkový blog. Na viditelné místo v kuchyni umístěte nástěnný poznámkový blok. Každý člen rodiny tam bude moci zaznamenat, kdykoli dojdou zásoby nějaké suroviny nebo když si všimne, že něco téměř dochází. Až půjdete po týdnu na velký nákup, seznam bude připraven. 

Jak si udělat pořádek v plánování

Na tomto blogu jsem hovořili již o tom, Jak si udělat pořádek v životě, Jak si udělat pořádek v hlavě a dnes bych na to rád navázal a psal o tom Jak si udělat pořádek v plánování.

Naučil jsem se plánovat dlouhodobě. To je nejlepší cesta, jak něčeho opravdu dosáhnout. Většinu věcí člověk nedokáže udělat za den, to dá rozum. Ale málokdo si to uvědomuje.

Dost mě dopředu posunul rozhovor s mým známým. Povídá mi: "Člověk by měl plánovat na 500 let dopředu". Ano, čtete správně "500 let dopředu." "500 let? Tak dlouho žít přece nebudu, tak proč?" Reagoval jsem. "No, protože jedině tehdy začneš dělat ty správné věci z dlouhodobého hlediska, začneš totiž myslet na své potomky a na to, jakým jsi jim příkladem a co jim tu zanecháš." Je to velmi zajímavý úhel pohledu. Takto jsem se na svůj život ještě nedíval. ...jít příkladem a co jim zanechám!

V plánování dlouhodobě mi pomohlo i to, že jsem se naučil naspat si tzv. 101 přání. Úkolem je na papír napsat, maximálně do jedné hodiny, 101 položek z oblasti  čím bych chtěl BÝT, co bych chtěl DĚLAT a co bych chtěl MÍT. Vzal jsem tužku, papír, začal přemýšlet a psát. Vůbec to nebylo lehké, ale podařilo se. Když jsem to psal poprvé, trvalo mi to hodinu a deset minut, ale postupem času jsem to zlepšoval. Více jsem si ujasňoval, co opravdu chci. Dnes takovýto list dokážu napsat za cca 25 minut. Na začátku tohoto roku jsem si 101 přání psal již po šesté. Mnoho se mi podařilo splnit a tak jednou za čas dělám revizi a doplňuji je zase o nová přání. Smyslem je uvědomit si, kam v životě chceme dojít a podle toho pak také plánovat.

Jako pomůcku využívám svůj diář a "novinářský blok" Moleskine. Diář používám pravidelně každý den, zvykl jsem si. A Moleskine je A5 blok kam si kreslím a plánuji, jak dosáhnout vybraného ze 101 přání.

Jak postupuji? Ze seznamu si vyberu, co chci a napíšu si jeho název nahoru na list. Pod název cíle si nakreslím čáru a rozvrhnu si, jak dlouho bude asi trvat, než se k cíli dostanu. Pak si rozepíšu kroky, které musím k dosažení udělat. Doprostřed listu udělam kolečko - napíšu do něj cíl. A vytvářím myšlenkovou mapu. Poté do čáry nahoře zakreslím časový plán. Pro ukázku obrázek posledního plánu: blog Management času a života

Základem pro dobré plánování je psát, psát, psát. Každou představu konkretizujte a zaznamenejte. Udělejte si plán. Pak už se věci realizují celkem snadno.

Rád používám jeden příklad: Ptám se, jak se staví dům, co je potřeba udělat nejdřív? A lidé velmi často odpovídají: "No, základy přece. Aby dům nespadl, je potřeba, aby měl dobré základy". "Aha", odpovídám, "a co je potřeba udělat dál?" "Pak se postaví zdi, a potom se dají okna, udělají podlahy, střecha, schody, když je dům na patra..." a takhle uvažují dále. Až společně postavíme celý dům, zeptám se: "A neměly by náhodou být jako první udělány plány? Podle čeho víme, jak má dům vypadat a kde jej postavit?"

Plánování, hlavně to dlouhodobé, je pro život velmi důležité. Jenže lidé si to málokdy uvědomují. Jak jste na tom vy? Plánujete? Víte, jak by mohl váš život vypadat třeba za 20 let nebo za 40 let? Kde budete, s kým a co budete mít?

Jak si udělat pořádek ve vzdělání

Taky jste někdy počítali, kolik dní a hodin člověk stráví učením se ve škole? A jaký výsledný efekt to má? Co mi ty znalosti říkají o životě, o rodině, o vztazích, o hodnotách nebo o hospodaření s penězi? Vůbec nic. Vše, co jsme se učili byly všeobecné znalosti, memorování a popisování věcí (zeměpis, přírodopis, dějepis, ...). No jo, ale kde se tedy učit?  

Učme se od nejlepších. Jako malý kluk, když jsem hrál fotbal, měl jsem na stěně svého pokoje plakáty fotbalistů (mých vzorů) a snažil jsem se od nich "okopírovat" vše, co se jen dalo. "Zidanovka, Šukerovka"  a různé další fotbalové finty a rostl jsem. 

Postupně jsem začal vnímat to, že na každou oblast mohu najít vzor, kterým se mohou inspirovat, od kterého se mohu učit a tím pádem také růst. Vyhledávám, čtu, poslouchám, navštěvuji a setkávám se. Využívám knihy, CD, DVD, semináře, kurzy, konzultace a další možnosti.

Zdroje mého učení:

• Rodina - máma, táta, Covey - 7 návyků šťastné rodiny, Roman Hassmann (nahrávky)
• Vztahy - Gary Chapman - Pět jazyků lásky, Covey - 7 návyků
• Time management - Hyrume Smith - 10 přírodních zákonů managementu času a života, Petr Pacovský - Člověk a čas
• Tvoření kontaktů a nových vztahů - můj kamarád David, Keith Ferrazzi - Nikdy nejez sám 
• Podnikatelské myšlení - máma, táta, Robert a Kim Kiyosaki, Ivo Toman, Business Success, kniha Restart
• Hodnoty - Covey, Ivo Toman, Roman Hassmann, Robert Kiyosaki, Vladimír Poliak
• Osobní růst - Ivo Toman, Covey, Hyrume Smith, R. Hubbard, kniha: Nápady na ubrousku, kniha: Myšlenkové mapy, kniha: Milionářem nebo chudákem?, knihy od Malcolma Gladwella
• Komunikace - Dale Carnegie, Business Success, R. Hubbard (trojúhelník ARK), Roman Hassmann
• Jídlo a zdravá strava - můj bratr Honzík, pořad Jste to, co jíte!, Zdeněk Pohlreich, Emanuel Ridi, Jaroslav Žídek
• Hospodaření s penězi - Robert Kiyosaki, kniha: Nejbohatší muž v Babylóně, vzdělávací semináře ZFP akademie, pořady Suma Sumárum a Krotitelé dluhů, kniha: Proč chytří lidé dělají hloupé chyby, když jde o peníze a kniha: Jak drahé je zdarma
• Pořádek a systém ve věcech - kniha: Jak si udělat pořádek

Mnoho z uvedených zdrojů naleznete v knihovnách, na internetu, můžete navštívit kurzy, školení a vzdělávací akce, shlédnout DVD či poslechnout nahrávky.

Najděte si své vzory a učte se od nich. Kopírujte je. Vezměte si z každého to nejlepší. Pravidelně studujte, uvidíte, že se váš osobní růst mnohonásobně zrychlí. Určete si nejprve kam se chcete dostat, co chcete umět, v čem chcete být skvělý a pak už jen trénujte a pilujte.

U každého cíle, který si stanovujete, je potřeba udělat tzv. "5N"

1. Najít
2. Napsat
3. Nalepit
4. Navštívit
5. Naplánovat

Snad vás to bude inspirovat, nezapomeňte, že:

"Život je a bude vždy takový,  jaký si ho vysníte, naplánujete a uděláte vy!"

Našim jediným úkolem v životě je uspět. V čemkoliv, ale uspět.

Jak si udělat pořádek v hlavě

Všimli jste si, jak se někteří lidé na vás pořád smějí, mají radost ze života, jsou plni energie a nadšení, pořád něco vymýšlí, plánují a realizují (mají pozitivní přístup k životu) a jiní jako by ztratili chuť do života, na vše nadávají, stěžují si a celkově jsou "jiní" (mají negativní přístup k životu)?

Já ano, a vrtalo mi hlavou, proč tomu tak je. S mnoha lidmi jsem o tom mluvil a uvědomil jsem si, že rozdíl je pouze v tom, že ti druzí ztratili směr. Nemají ... dnes se ty pojmy hodně používají ... cíl nebo sen, vizi.

Nejde o to, ty pojmy používat, ale pochopit je. Vědět, co se za nimi skrývá. Vzpomínáte si, jak jste byli malí a snili o tom, že budete mořeplavcem, objevitelem, doktorem či doktorkou, kosmonautem (můj případ), ale postupně se z toho stávaly povolání jako popelář a podobně? Jak jsme kreslili ve škole a školce obrázky plni naděje, ale pak se to zlomilo? Postupně jsme ztratili víru.

Už od malička se totiž vyvíjíme tím, že kopírujeme věci okolo a posloucháme to, co nám ostatní říkají. To až později si uděláme vlastní názor, který je už ovšem zkreslený. Sny se vytratí. Nedávno jsem na toto téma slyšel velmi pěknou nahrávku.

Uvědomil jsem si, že naše "vzorce chování" určuje prostředí v jakém se pohybujeme. A jelikož naše prostředí  tvoří nejvíce rodina, televize, tisk, rádio, chováme se tak, jak nás to učí. Rodinu máme určenou, ale ty další tři věci si můžeme vybrat. Od jisté doby jsem přestal číst noviny, poslouchat rádio a na televizi se podívám pouze na to, co právě vidět chci, jelikož si zajímavé věci nechávám nahrávat.

Začal jsem číst knihy o osobním růstu, time managementu, životopisy a podobně. Například Dale Carnegie, Donald Trump, Ivo Toman, Robert Kiyosaki, John C. Maxwell, Napoleon Hill, David Allen, o některých jsem zde už psal, o jiných se ještě zmíním. Najednou jsem začal o svém životě více přemýšlet a objevil jsem znovu své sny. Postupně se z nich vytvořily vize a cíle.

Našel jsem svůj důvod, proč ráno vstávat plný energie a nadšení, našel jsem smysl, který mě pohání dopředu. Hodně mi v tom pomohla kniha: 10 přírodních zákonů managementu času a života. Opravdu mi v mnohém otevřela oči a doporučuji vám si ji přečíst.

Zkuste si odpovědět na otázku: "Kdyby peníze nebyly problém, čím byste chtěli BÝT, co byste chtěli DĚLAT, co byste chtěli MÍT do tří až pěti let?"

A ještě jedno zajímavé "cvičení". Říkám tomu: "NÁHLED NA ŽIVOT". Nahoře na obrázku vidíte úsečku, kde na počátku je hvězdička a na konci je křížek. Toto je váš život. Narodili jste se (vím to, protože čtete můj článek) a jednou prostě umřete, takový je život. Vezměte si papír a tužku. Nakreslete si stejný obrázek - váš život. Někam na úsečku vašeho života si nakreslete čárku. Ta označuje váš současný stav, kde se nacházíte dnes. Máte? Podívejte se jakoby do minulosti a na svůj papír si napište dvě až tři věci, na které jste ve vašem dosavadním životě opravdu hrdí. Máte? Teď se podívejte do budoucnosti a napište si, co chcete ještě zvládnout, co chcete dokázat, kde chcete být. Čím chcete BÝT, co chcete DĚLAT, co chcete MÍT za 10, 20, 40, 60 let.

Mějte na paměti, že průměrný věk dožití je 80 let. Průměrný znamená, že někteří se dožijí méně, ale jiní více než 80 let. A postupem času se tento věk zvyšuje! Jak bude vypadat váš život?

"Smyslem našeho života je USPĚT, v čemkoli, ale USPĚT."

Když to shrnu. Pořádek v hlavě si člověk udělá tím, když nalezne svůj velký sen, cíl, vizi, která ho bude posouvat dopředu, bude mít chuť tvořit, být aktivní. Smyslem našeho života je USPĚT, v čemkoli, ale USPĚT.

Jak si udělat pořádek ve věcech

Poslední dobou jsem si častokrát pokládal otázku: "Co všechno okolo sebe opravdu potřebuji?" Opravdu potřebuji mít na poličkách různé "lapače prachu?" Opravdu potřebuji mít v době knihoven a knih v elektronické podobě tak velkou vlastní knihovnu (cca 1000 knih)? Opravdu potřebuji tolik věcí do kuchyně? Tolik věcí v pokoji? Tolik věcí v obýváku? Rozhlížím se okolo sebe a uvědomuji si, že spoustu věcí vůbec nevyužívám. Z mého úhlu pohledu pro mne vůbec nejsou funkční. Neplní svůj účel a jsou zbytečné. 

Podobné otázky mě trápily poslední dobou častěji a častěji. Mluvil jsem o tom s některými přáteli a při společných rozhovorech jsem si uvědomil, že nejsem jediný, kdo si takové otázky pokládá.

Můj mladší bratr mě odkázal na velmi zajímavý blog Tomáše Hajzlera, ve kterém si s Petrem Márou povídají na téma "Co potřebujeme?". Zaujala mě myšlenka, o které hovoří, že člověk by měl mít okolo sebe maximálně 100 věcí. Sto věcí, které opravdu potřebujeme, které jsou kvalitní a vydrží déle. 

"Člověk by měl mít okolo sebe maximálně 100 věcí."

Mimo jiné jsem si díky tomu vzpomněl, že jsem kdysi dávno viděl jednoduchý dokument "Příběh věcí", který popisuje koloběh výroby a používání věcí, ve kterém si člověk uvědomí, co všechno se děje a stane, než koncový výrobek přijde k vám. A co se děje potom, co věc doslouží a je "k ničemu".

Po tom, co jsem viděl a slyšel, jsem se rozhodl, že rozhodně změním svůj přístup. Jestli se na ty dvě krátká videa podíváte, napište mi, jak jste na tom vy? Máte okolo sebe také spoustu věcí, které nevyužíváte? Nebo jste obklopeni pouze funkčními věcmi? Zajímá mě, zda si také pokládáte podobné otázky.

Jak si udělat pořádek v lednici

No nejideálnější je mít doma někoho jako jsem já. Prostě sní všechno a v lednici nic není. Ale přece jen. Je důležité vědět, jak v lednici správně skladovat potraviny tak, aby vydržely co nejdéle, jak je uložit tak, aby byly vždy po ruce, čerstvé. U sebe jsem použil stejnou metodu, kterou jsme si popsali v článku: „Jak si udělat pořádek v bytě.“

ANALÝZA

1.       Co funguje?

Když hned na první pohled vidím, kam co patří – každá potravina má určené své místo. Když mám potraviny uloženy v pěkných krabičkách – lépe se s nimi manipuluje a vydrží déle.

2.       Co nefunguje?

Když přijdu s nákupem a vše naházím do lednice tak, jak mi to jde pod ruku. Když nevím, kam která potravina patří, neuložím ji správně a ona se rychleji zkazí, musím ji pak vyhodit a vyhazuji v podstatě své peníze.

3.       Které věci jsou pro vás nejdůležitější?

Skladovat potraviny tak, aby byly pořád čerstvé a neztrácely hodnotu. Klidně i poslepu najít to, co potřebuji (marmelády na palačinky, dobrý bílý jogurt, čerstvé maso, sýry v krabičkách, aby udržely vůni a svěžest).

4.       Proč to chcete mít zorganizované?

Ušetří mi to čas. Budu mít přehled. Budu vědět, co koupit. Budu moci lépe své nákupy plánovat - nakupovat podle plánu, ne podle nutnosti. 

5.       Co způsobuje problémy?

Nesystematičnost. To, aby systém přijali i ostatní (sednout si s nimi a osvětlit důvody, proč je to důležité).

STRATEGIE

Plánování zón

Rozdělení prostoru podle stupňů. V každé části lednice je rozdílná teplota (toto máme učeno přímo výrobcem a typem lednice):

• ve vrchní polici je okolo 8 °C
• ve střední polici je okolo 4-5 °C
• ve spodní části je okolo 2 °C
• zásuvka na dně lednice má okolo 10 °C
• v přihrádkách na dveřích je okolo 15 °C 

Časový odhad

Útok

1.       třídění                  10 minut

2.       vyklízení               5 minut

3.       přidělení místa     5 minut

4.       ukládání               10 minut

5.       udržování             2 minuty denně

ÚTOK: A JE HOTOVO!

1.       Třídění

Vytáhl jsem všechny potraviny z lednice a roztřídil jsem je podle návodu popsaném níže. Lednici jsem pořádně vymyl a vyčistil. 

2.       Vyklízení

Potraviny, které nebyly v pořádku jsem nekompromisně vyhodil. Objevil jsem pár kusů, na které jsem zapomněl, protože byly zarovnány a prošla jim záruční lhůta. Když v tom člověk nemá systém, stane se to celkem snadno. 

3.       Přidělení místa

Ve vrchní polici je okolo 8 °C – Nejlépe  se zde daří rizikovým potravinám rychle podléhajícím zkáze, tedy čerstvá uvařená jídla, saláty, salámy, čerstvé pomazánky a také sýry (je dobré před podáváním nechat sýry tak hodinku „vydýchat“ při pokojové teplotě, aby se rozvinula chuť a vůně).

Ve střední polici je okolo 4-5 °C – Zde je nejlépe mléčným výrobkům, jogurtům, smetaně, tvarohu a máslu. Teplejší prostředí jim nesvědčí, kazí se a kysnou, naopak při teplotě méně než 5 °C ztrácejí mléčné výrobky charakteristickou chuť.

Ve spodní části je okolo 2 °C – Sem dáváme čerstvé potraviny, syrové maso a ryby.

Zásuvka na dně lednice má okolo 10 °C – Speciální box pro ovoce a zeleninu. Je vyrobená přesně pro ně, udržuje se v ní ideální vlhkost. Ovoce ani zeleninu před uložením do ledničky nemyjte.

V přihrádkách na dveřích je okolo 15 °C – Zde skladujte nahoře vejce, pod nimi je prostor pro máslo popř. margarín (máslo je dobré dát do speciální krabičky – zabráníte tím žluknutí). Pod nimi uskladníte plechovky, dresinky a podobně a dole na dveřích je místo pro vyšší láhve.

Co nemusíte v lednici skladovat:

• hořčice, kečupy a paštiky
• džemy
• konzervované ovoce, okurky a další zeleninu
• konzervy tuňáka a rybiček v oleji (vše dosud neotevřené)
• čerstvý česnek, cibuli a brambory (najděte jim suché místo v tmavém sklepě)
• lilek, brambory, banány, švestky, rajčata, meruňky

zdroj: ONA DNES

4.       Ukládání

Podle výše uvedeného návodu jsem všechny potraviny uložil. Některé dal do speciálních krabiček, aby déle vydržely. Máslo, sýry, ovoce a zeleninu. 

5.       Udržování

Ráno, když si chystám snídani projdu očima, zda je vše v pořádku, popřípadě, když objevím, že někdo uložil něco jinak, přehodím to. Chce to trochu času, než se systém usadí. Jednou za 14 dnů lednici celou vyčistím. A to je v podstatě vše, co potřebuji k údržbě. 

Tento systém používám už cca 6 měsíců a jsem s ním plně spokojen. Už se nestává, že bych na některé potraviny zapomněl a nechal je zkazit. Mám je ve speciálních krabičkách. Mně s nimi poradila moje známá, která pracuje jako poradce pro světově známou společnost Tupperware. Kvalita a účelnost. Tím, že jsem se naučil lépe plánovat nákupy, předcházím mnoha problémům.

A jak jste na tom s pořádkem v lednici vy? Kolik potravin nesprávným skladováním vyhodíte, protože se zkazí? 

Jak si udělat pořádek na pracovním stole

Možná to znáte i vy, pracovní stůl je natolik přeplněný papíry, dokumenty, složkami, hrníčky a ozdůbkami, že není vidět ani pracovní deska. Jak odpovídá Woody Allen na otázku, zda už našel ten psací stroj: „Ano, uklidil jsem si na stole a byl přesně tam, kde jsem ho před pěti lety nechal.“

To býval i můj případ, než jsem objevil systém tří košíků a pravidlo „Mít pracovní stůl vždy prázdný.“ I pro klid duše, menších stresů z nedodělané práce a tak, je to nejideálnější řešení. Zkuste systém tří košíků i vy. Vychází z podstaty života, všechno má svůj ZAČÁTEK – PRŮBĚH – KONEC.

Systém tří košíků

Nejvyšší koš představuje vstupní košík. Je určený pro všechny papíry, dokumenty, poštu a lejstra, která je potřeba vyřídit. Každou věc z košíku vezmu do ruky a hned vyřeším. V podstatě nejvyšší koš využívám na ukládání všeho, co mám vyřídit. Vždy si k tomu naplánuji určitý čas. Podobně jako se sběrnou schránkou z článku: Jak si udělat pořádek v emailech.

Využívám velmi často pravidlo „Zbytečné vyhodit.“ Buď do sběru nebo na spálení. Záleží na tom, jaké to jsou dokumenty.

Střední koš se nazývá pracovní košík, je určen pro všechny písemnosti, které musely být odloženy, které nemohou být vyřízené ihned při zpracovávání vstupního košíku. Čekám u nich na odpověď nebo k nim potřebuji ještě nějaké podklady a tak.

Nejníže je výstupní košík, který mi slouží k tomu, abych nemusel lítat k založení do šanonu s každým listem zvlášť. Ušetří to spoustu času. Listy zakládám najednou a po skončení práce musí výstupní košík zůstat vždy prázdný.

Všechny psací potřeby jsou ve stojánku. Ostatní potřebné věci v šuplících pod stolem. Jsou tedy kdykoli k dispozici. Čím méně věcí na stole je, tím se člověk cítí lépe. Jak se říká: „Čistota je půl zdraví.“

A jak jste na tom s pořádkem na pracovním stole vy?



Doplněná poznámka ze dne 26.10.2011 (viz komentář):
Leo Babauta: 3 Steps to a Permanently Clear Desk
Leo Babauta: 3 kroky k trvale uklizenému stolu

Jak si udělat pořádek v bytě – útok

Posledním krokem v systému „Jak si udělat pořádek…“ je útok. To už je samotná akce. I tato oblast je rozdělena podle úkolů, které nás čekají:

Útok: A je hotovo!

1. Třídění

                                                               i.      Určete, co je pro vás důležité

                                                             ii.      Podobné věci patří k sobě

2. Vyklízení

                                                               i.      Co získám na oplátku

1.       Prostor

2.       Čas

3.       Peníze

4.       Uspokojení

                                                             ii.      Kam s nimi

1.       Věnujte je charitě

2.       Obdarujte přítele

3.       Prodejte odložené věci do bazaru

4.       Najděte si prostory k uskladnění

3. Přidělení místa

                                                               i.      Správná velikost

                                                             ii.      Jednoúčelové úložné prostory

                                                            iii.      Logické navazování

                                                           iv.      Dostupnost

                                                             v.      Bezpečnost

4. Ukládání

                                                               i.      Výběr vhodných kontejnerů

                                                             ii.      Připravte si nákupní seznam

                                                            iii.      Označování

5. Udržování

U třídění jsem se držel pravidla „hlouposti pryč“. O každé věci, kterou jsem měl, jsem rozhodl, zda si jí nechám nebo se jí zbavím – „vyklidím“. Musím říct, že osmdesát procent věcí jsem určil k vyklizení. Při třídění jsem si také uvědomil, že vůbec nemám podobné věci u sebe. Například, knihy jsem měl ve dvou různých policích napříč v pokoji. Šanony a věci pro administrativu taky tak, takže jsem od stolu musel přes celý pokoj pro šanon, abych mohl založit dokument. Když jsem potřeboval papír do tiskárny, musel jsem pro něj až do druhého pokoje.

U vyklízení jsem si musel poradit se všemi věcmi, o kterých jsem rozhodl, že už nebudou potřeba. Některé jsem prodal na Aukru, některé knihy jsem prodal do antikvariátu. Dalo to celkem dost peněz, které jsem uložil na účet. Oblečení jsem dal do sběrného kontejneru a špatné kusy vyhodil úplně. Něco jsem dal známým – udělal jsem jim radost, hodily se jim.

U věcí, které mi zůstaly, jsem přemýšlel o přidělení místa. Kam je dát tak, aby byly uloženy účelně a hlavně, aby každá věc měla své místo, odkud jí budu brát a kam jí budu vracet. Vzal jsem si poznámkový blok, kde jsem měl definované zóny (vypracovaný v druhém kroku) a podle toho jsem rozhodoval, zda dávám věci na správná místa. Prostor pro oblečení (na ramínkách), prostor pro spodní prádlo, koš na špinavé prádlo, knihovna, prostor pro spaní, pracovní stůl, administrativní systém tří košíků, nástěnku na vize, cíle a sny, nástěnku na statistiky, prostor pro certifikáty a ocenění, skříňku pro šanony a papíry, prostor pro cvičení.  

Samotné ukládání už bylo jednoduché. Pro přehled jsem si pořídil černý fix a speciální štítkovač a popsal jsem všechny úložné prostory, u kterých není na první pohled jasné, že do nich dané věci patří. Nebo prostor pro knihy z knihovny a mé vlastní knihy, aby i ostatní věděli, kam kterou knihu uložit. Mám je seřazeny tématicky (poezie, ekonomie, psychologie, osobní růst, architektura, cizojazyčná literatura, klasika).

Když si vytvoříte logický a jednoduchý systém ukládání věcí, dá se pak velmi elegantně udržovat. Každý už na první pohled ví, co kam patří. A věci jsou uloženy tak, abych nebyl nikdy líný je vrátit na své místo.

Když jsem o systému „Jak si udělat pořádek…“ četl poprvé, zdálo se mi to složité a obtížné, ale po tom, co jsem do toho pronikl a porozuměl podstatě, nepoužívám k organizování prostoru okolo sebe nic jiného.

A jak jste na tom s organizací věcí okolo sebe vy? Patříte mezi ty, co mají vše na správném místě nebo mezi ty, co mají tzv. „organizovaný nepořádek“?