Jak si udělat pořádek v naučených vzorcích

"Život se změní, když se změníme my."

Podívejme se nejdříve na naše myšlení. Když jdeme po ulici, musíme se soustředit na každý krok? Když žvýkáme žvýkačku, musíme o tom přemýšlet?  Když jíme ovoce, musíme ovlivňovat svoje trávení? A když usneme, musíme myslet na to, že nesmíme zapomenout dýchat?

Nic z toho vědomě neděláme nebo snad ano? Všechno to provádíme pomocí podvědomí. Zkusme si představit, že myšlení připomíná ledovec. Jistou část vidíme, to je vědomí, ale mnohem větší část nevidíme, a sice podvědomí. Naše podvědomí nese zodpovědnost za značný díl výsledků jichž v životě dosáhneme. Sami se ale můžeme rozhodnout, jaké vzorce budeme mít. Je to jen na vás, jací byste chtěli být. Přemýšlejte s tužkou a papírem.

Existují tedy určité vzorce, které jsme si osvojili. Například Dramatické vzorce. Pravděpodobně také znáte lidi, kteří žijí podle dramatického vzorce. Jejich život je jedno nekonečné drama. Člověk je potká na ulici a dopustí se osudného omylu položením otázky: "Jak se vede?" Dozvíte se, že jejich kočka právě pošla, ukradli jim auto, tatínek náhodou vypálil dům, meteor jim zbořil garáž a jim lékař právě objevil poslední stádium velmi, ale velmi závažné choroby, o které jste v životě ani neslyšeli.

Jakmile jim začne hrozit, že život jim poběží hladce, tenký podvědomý hlásek je okřikne: "Hele, ale tohle přece není v pořádku" a skutečně, co nevidět se na obzoru objeví další drama.

Nebo Katastrofické vzorce. Někteří lidé mají pro katastrofy talent. Stráví svůj život padáním z žebříků, z bicyklů, z korun stromů, dostáváním zásahů elektrického proudu a účasti na autohaváriích. 

Další vzorce mohou být:

Vzorce chorob

Vzorce nepořádku

Vzorce pro stav zvaný "být na mizině"

Vzorce nepostradatelnosti

Vzorce střídání zaměstnání

"Lidi jsou strašní, život je příšerný, co jsem komu udělal, nejraději bych         umřel"

"Odjakživa se jenom tak tak protloukám"

"Každý mě jenom využívá"

Nebo dobré vzorce:

"Jsem stále zdravý"

"Ve správný čas na správném místě"

"Ať sáhnu na co sáhnu, jsou z toho peníze"

"Ať koupím cokoliv, vždycky je to trefa"

"Jsem skvělý otec a partner"

"Jsem skvělá matka a partnerka"

"Jsem klidný, vyrovnaný, je na mne spolehnutí"

Jak vzorce vytváříme?

Vzorce jednání si začínáme vytvářet hned od narození. Z toho důvodu jsou houževnaté a hluboce zakořeněné.

Například se podívejte na stravovací vzorce. Jako miminka pláčeme z mnoha různých důvodů: máme žízeň, je nám zima, horko, jsme osamělí, chceme na sebe upoutat pozornost a tak dále. A pokud se rozpláčeme, většinou dostaneme najíst. Z toho důvodu se vytvářejí asociace, že řešení jakéhokoli výše uvedeného problému, lze najít především v tom, že si strčíme něco do pusy. Pokud tedy kouříme, pijeme nebo se přejídáme, nemusíme pátrat příliš složitě, abychom zjistili, kde má naše naprogramování svůj původ.

Když jste nešťastní, osamělí nebo frustrovaní, vždycky si uvědomíte, že jedno z nejkrásnějších světel ve vašem životě je žárovička v lednici. "Řešení" hledané v láhvi či cigaretě pramení částečně ze stejných pohnutek. 

Změnit své vzorce, to nebývá nic snadného, ale rozhodně to není vyloučeno. Ať jste kdekoli, můžete se dostat k cíli, který jste si vytkli.

Ale hned z počátku si musíte uvědomit jednu věc. Kdykoli se rozhodneme pro změnu, pokaždé musíme překonávat odpor. Neustále musíme dokazovat, že svoje rozhodnutí myslíme vážně. 

Například si představte, že hodláte zahájit dietu. Nastal ten slavný týden, kdy jste se rozhodli zbavit se přebytečné pneumatiky v pase. Ovšem právě tento týden máte mnoho pozvání na večeři, výroční oslavy a narozeniny. Všechny tyto příležitosti budou představovat hozenou rukavici, především zpočátku.

Musíte si uvědomit, že každá změna se setká s odporem. Jedním slovem, buďte na to připraveni.

"Každá změna se setká s  odporem. 

Jedním slovem, buďte na to připraveni".

Věřte, že vzorce chování nemusíme mít v sobě beze změny až do smrti. Staré negativní vzorce mohou tvrdošíjně odolávat, ale nejsou neporazitelné. Vždycky na sebe i svou situaci myslete pozitivně. Duševní kázeň v tomto směru není nic snadného, zažil jsem to, ale obměna se vyplatí. Vždycky o sobě myslete dobře a nepřetržitě si představujte, že váš život probíhá přesně v těch kolejích, v jakých je sami chcete mít. Zaručeně si v sobě tak vytvoříte vzorce nového štěstí.

Poslouchejte motivační nahrávky a čtěte knihy o cestách vedoucích k úspěchu. Využívejte nahrávky s asertivními podprahovými programy a stýkejte se s lidmi, od kterých se můžete nějak poučit. Ve vašich silách je totiž přepsat své vzorce podle vlastních představ a cílů. 

Některé z otázek:

"Jak by se měl k ženě a dětem chovat zodpovědný a správný muž (táta)?"

"Jak by se měla k muži a dětem chovat zodpovědná a správná žena (máma)?"

"Jak bychom se měli chovat ke svým rodičům?"

"Jak se chovat při tom, když se dostaneme do různých stresových situací?"

"Jaké vlastnosti by měl mít správný muž?"

"Je správné pít a kouřit, komu to prospěje, není to jen výmluva?"

"Je správné dělat ostatním problémy a zbytečné rozepře?"

"Vyhovuje vaše chování a návyky vašemu partnerovi a rodině?"

Rozhodnutí je na vás. Všechny negativní návyky a vzorce chování můžete změnit pokud se pro to rozhodnete. Záleží jen na vás a vaší zodpovědnosti. Nedávno jsem na Facebooku napsal citát:

"Když chcete něco, co jste nikdy neměli, 

musíte dělat něco, co jste nikdy předtím nedělali".

Přeji vám hodně trpělivosti v přeměně svých starých navyklých vzorců.

Jak si udělat pořádek ve vánočních dárcích?

Jako malý jsem na Vánoce dostal vše, co jsem si přál, nakreslil nebo napsal a dal do obálky. Byl to takový "dopis pro Ježíška". Těšil jsem se, že mi přinese přesně to, co jsem chtěl. A skoro vždy mi to vyšlo přesně podle mých představ. Říkal jsem si, že Ježíšek je ten úplně největší borec, kterého znám. Ale nikdy jsem ho neviděl. Až mi jednou řekli, že Ježíšek neexistuje. To jsem tenkrát plakal. A pak si vzpomínám, že jsem plakal ještě jednou. To když mi řekli, že Ježíšek jsem já.

Pamatujete si, když jsme byli malí, Vánoce byly bezvadné, o nic jsme se nemuseli starat, jen na Štědrý den nejíst, abychom viděli zlaté prasátko. Pak výborná večeře a ... rozbalování dárků. No paráda. Dnes jsou Vánoce plné úkolů. Uklidit, zajistit cukroví (popř. upéct, kdo to umí), sehnat stromeček, ozdoby, no prostě celý dům ponořit do vánočního a samozřejmě sehnat dárky pro své nejdražší, nejbližší.

V tom je ale ta otázka, co jim pod stromeček dát? Vzpomínám si, že jako malý jsem dárky rozděloval na ty, které jsem si opravdu přál a na ty ostatní – ty mi nic neříkaly. Ježíškovi jsem si přece nepsal o nové boty, o ponožky, o spodní prádlo, o svetry a kalhoty a o hračky, které jsem nechtěl (pro starší je typickým příkladem voňavka, nikdy to nebyla ta správná). Vzpomínám si, jaký jsem z toho měl pocit. Pocit zklamání. Prostě mě to moc nebralo a nezajímalo. Zato věci, které jsem si přál a pod stromečkem opravdu objevil, to byla jiná. Hned jsem si s nimi hrál, hned jsem je používal a neuvěřitelně se z nich radoval. A jak jste na tom byli vy?

Když o tom přemýšlím, zjišťuji, jak je obtížné pořídit někomu něco takového, aby z toho měl opravdu radost, myslím tím dlouhodobou, ne tu ... jen tak ... aby se neřeklo. Aby ten dárek měl rád, byl z něj nadšený a používal ho. Trefit správnou barvu, látku, typ, značku ... a plno dalších detailů. Přece jen do toho dáváte vydělané peníze a byli byste asi neradi, kdyby byly vyhozeny jen tak, protože jste se prostě netrefili do vkusu a přání.

Přemýšlel jsem, jak tomu předejít a tak jsem se začal ptát, co si ostatní přejí, co by se jim líbilo a tak. Ale většina se to stydí říct, anebo prohodí něco o tom, že nic nepotřebují nebo něco podobného. A tak jsem zase tam, kde jsem byl.

Myslím si, že největším vynálezem byl "dopis Ježíškovi". Jak jednoduché by to bylo. Každý by si napsal nebo nakreslil (popřípadě dal fotku) přesně toho, co si přeje a "Ježíšek" by to zařídil. To by bylo radosti. Škoda, že se "dopis Ježíškovi" píší jen děti. Předešlo by se zbytečnému vyhazování a plýtvání peněz na něco, co ten druhý stejně nechce, ale o čem jsem si myslel, že mu to udělá radost. Zatím hledám správnou cestu.

Jak jste na to vyzráli vy? Jak vybíráte ty pravé dárky pro své nejbližší? Mají z nich opravdu radost, nebo je po Vánocích hned prodávají na Aukru, či mění v obchodech za jiné? – Fenomén poslední doby. Jen si toho po Vánocích všimněte.

Přeji vám krásné, pohodové a klidné Vánoce.

Jak si udělat pořádek v nakupování potravin

Nedávno jsem přemýšlel o tom, kolik času člověk ztratí nakupováním a přemýšlením v obchodě, co že to má vlastně koupit. Nehledě pak na peníze. Rada zní: Na nákup bez seznamu? Nikdy!

Ušetřit čas se dá ale už doma. Je potřeba plánovat minimálně na týden dopředu. Ideální je, když si doma uděláte předběžně rozpis jídel na celý týden a podle toho také nakupujete. Nebudete tak ztrácet čas tím, že budete bezradně přešlapovat před ledničkou a přemýšlet, co byste asi tak mohli uvařit. Můžete tím jen získat - ušetří vám to stres i nákupy na poslední chvíli.

Jídelníček přizpůsobte svým časovým možnostem. Mate-li v neděli více času, udělejte takové jídlo, aby byly zbytky použitelné i na pondělní večeři. Naopak na večery, kdy se vracíte z práce domů pozdě, naplánujte jednoduché pokrmy jako přírodní řízek se zeleninovým salátem, špagety nebo jiné těstoviny.

Chcete-li si život zjednodušit ještě o něco víc, můžete si udělat pevný týdenní plán. Např. pondělí – těstoviny, úterý – dušené jídlo, středa – maso na grilu, čtvrtek – hustá polévka, pátek – pizza … Je to sice poněkud stereotypní řešení, nicméně v mnoha rodinách se to osvědčilo. A když tak kdykoli přece můžete zapojit vlastní fantazii.

Než se tedy vydáte na velký nákup, udělejte si vždy seznam. Nakoupíte tak rychleji a nebudete se muset vracet pro věci, na které jste zapomněli. Se seznamem v ruce proběhnete obchodem raz dva a nenecháte se rozptýlit věcmi, které nepotřebujete.

Seznam na nákup dělejte vždy ve stejnou chvíli, kdy si děláte rozpis jídel na následující týden. 

Nezapomenete tak na důležité ingredience. Seznam můžete rozdělit na dva sloupce: do prvního napište názvy jídel a do druhého důležité přísady.

Roztřiďte potraviny na seznamu podle oddělení: zelenina, ovoce, mléčné výrobky, mražené výrobky, … Nakoupíte tak ještě rychleji.

Velmi oblíbenou a účinnou metodou je vyrobit si modelový seznam na nákup na počítači. Po jednom velkém nákupu sepíšete vše, co jste nakoupili, od zubní pasty po rajčata v plechovce. Přidejte vše ostatní na co si vzpomenete, utřiďte seznam podle kategorií a vytiskněte ho v několika desítkách exemplářů. Před odchodem na nákup pak jen zaškrtáte vše, co zrovna potřebujete, a máte hotovo. Příprava seznamu je sice trochu pracná, ale budete se divit, kolik času tak v dlouhodobém měřítku získáte!

Dobrá rada je využívat také poznámkový blog. Na viditelné místo v kuchyni umístěte nástěnný poznámkový blok. Každý člen rodiny tam bude moci zaznamenat, kdykoli dojdou zásoby nějaké suroviny nebo když si všimne, že něco téměř dochází. Až půjdete po týdnu na velký nákup, seznam bude připraven. 

Jak si udělat pořádek v plánování

Na tomto blogu jsem hovořili již o tom, Jak si udělat pořádek v životě, Jak si udělat pořádek v hlavě a dnes bych na to rád navázal a psal o tom Jak si udělat pořádek v plánování.

Naučil jsem se plánovat dlouhodobě. To je nejlepší cesta, jak něčeho opravdu dosáhnout. Většinu věcí člověk nedokáže udělat za den, to dá rozum. Ale málokdo si to uvědomuje.

Dost mě dopředu posunul rozhovor s mým známým. Povídá mi: "Člověk by měl plánovat na 500 let dopředu". Ano, čtete správně "500 let dopředu." "500 let? Tak dlouho žít přece nebudu, tak proč?" Reagoval jsem. "No, protože jedině tehdy začneš dělat ty správné věci z dlouhodobého hlediska, začneš totiž myslet na své potomky a na to, jakým jsi jim příkladem a co jim tu zanecháš." Je to velmi zajímavý úhel pohledu. Takto jsem se na svůj život ještě nedíval. ...jít příkladem a co jim zanechám!

V plánování dlouhodobě mi pomohlo i to, že jsem se naučil naspat si tzv. 101 přání. Úkolem je na papír napsat, maximálně do jedné hodiny, 101 položek z oblasti  čím bych chtěl BÝT, co bych chtěl DĚLAT a co bych chtěl MÍT. Vzal jsem tužku, papír, začal přemýšlet a psát. Vůbec to nebylo lehké, ale podařilo se. Když jsem to psal poprvé, trvalo mi to hodinu a deset minut, ale postupem času jsem to zlepšoval. Více jsem si ujasňoval, co opravdu chci. Dnes takovýto list dokážu napsat za cca 25 minut. Na začátku tohoto roku jsem si 101 přání psal již po šesté. Mnoho se mi podařilo splnit a tak jednou za čas dělám revizi a doplňuji je zase o nová přání. Smyslem je uvědomit si, kam v životě chceme dojít a podle toho pak také plánovat.

Jako pomůcku využívám svůj diář a "novinářský blok" Moleskine. Diář používám pravidelně každý den, zvykl jsem si. A Moleskine je A5 blok kam si kreslím a plánuji, jak dosáhnout vybraného ze 101 přání.

Jak postupuji? Ze seznamu si vyberu, co chci a napíšu si jeho název nahoru na list. Pod název cíle si nakreslím čáru a rozvrhnu si, jak dlouho bude asi trvat, než se k cíli dostanu. Pak si rozepíšu kroky, které musím k dosažení udělat. Doprostřed listu udělam kolečko - napíšu do něj cíl. A vytvářím myšlenkovou mapu. Poté do čáry nahoře zakreslím časový plán. Pro ukázku obrázek posledního plánu: blog Management času a života

Základem pro dobré plánování je psát, psát, psát. Každou představu konkretizujte a zaznamenejte. Udělejte si plán. Pak už se věci realizují celkem snadno.

Rád používám jeden příklad: Ptám se, jak se staví dům, co je potřeba udělat nejdřív? A lidé velmi často odpovídají: "No, základy přece. Aby dům nespadl, je potřeba, aby měl dobré základy". "Aha", odpovídám, "a co je potřeba udělat dál?" "Pak se postaví zdi, a potom se dají okna, udělají podlahy, střecha, schody, když je dům na patra..." a takhle uvažují dále. Až společně postavíme celý dům, zeptám se: "A neměly by náhodou být jako první udělány plány? Podle čeho víme, jak má dům vypadat a kde jej postavit?"

Plánování, hlavně to dlouhodobé, je pro život velmi důležité. Jenže lidé si to málokdy uvědomují. Jak jste na tom vy? Plánujete? Víte, jak by mohl váš život vypadat třeba za 20 let nebo za 40 let? Kde budete, s kým a co budete mít?

Jak si udělat pořádek ve vzdělání

Taky jste někdy počítali, kolik dní a hodin člověk stráví učením se ve škole? A jaký výsledný efekt to má? Co mi ty znalosti říkají o životě, o rodině, o vztazích, o hodnotách nebo o hospodaření s penězi? Vůbec nic. Vše, co jsme se učili byly všeobecné znalosti, memorování a popisování věcí (zeměpis, přírodopis, dějepis, ...). No jo, ale kde se tedy učit?  

Učme se od nejlepších. Jako malý kluk, když jsem hrál fotbal, měl jsem na stěně svého pokoje plakáty fotbalistů (mých vzorů) a snažil jsem se od nich "okopírovat" vše, co se jen dalo. "Zidanovka, Šukerovka"  a různé další fotbalové finty a rostl jsem. 

Postupně jsem začal vnímat to, že na každou oblast mohu najít vzor, kterým se mohou inspirovat, od kterého se mohu učit a tím pádem také růst. Vyhledávám, čtu, poslouchám, navštěvuji a setkávám se. Využívám knihy, CD, DVD, semináře, kurzy, konzultace a další možnosti.

Zdroje mého učení:

• Rodina - máma, táta, Covey - 7 návyků šťastné rodiny, Roman Hassmann (nahrávky)
• Vztahy - Gary Chapman - Pět jazyků lásky, Covey - 7 návyků
• Time management - Hyrume Smith - 10 přírodních zákonů managementu času a života, Petr Pacovský - Člověk a čas
• Tvoření kontaktů a nových vztahů - můj kamarád David, Keith Ferrazzi - Nikdy nejez sám 
• Podnikatelské myšlení - máma, táta, Robert a Kim Kiyosaki, Ivo Toman, Business Success, kniha Restart
• Hodnoty - Covey, Ivo Toman, Roman Hassmann, Robert Kiyosaki, Vladimír Poliak
• Osobní růst - Ivo Toman, Covey, Hyrume Smith, R. Hubbard, kniha: Nápady na ubrousku, kniha: Myšlenkové mapy, kniha: Milionářem nebo chudákem?, knihy od Malcolma Gladwella
• Komunikace - Dale Carnegie, Business Success, R. Hubbard (trojúhelník ARK), Roman Hassmann
• Jídlo a zdravá strava - můj bratr Honzík, pořad Jste to, co jíte!, Zdeněk Pohlreich, Emanuel Ridi, Jaroslav Žídek
• Hospodaření s penězi - Robert Kiyosaki, kniha: Nejbohatší muž v Babylóně, vzdělávací semináře ZFP akademie, pořady Suma Sumárum a Krotitelé dluhů, kniha: Proč chytří lidé dělají hloupé chyby, když jde o peníze a kniha: Jak drahé je zdarma
• Pořádek a systém ve věcech - kniha: Jak si udělat pořádek

Mnoho z uvedených zdrojů naleznete v knihovnách, na internetu, můžete navštívit kurzy, školení a vzdělávací akce, shlédnout DVD či poslechnout nahrávky.

Najděte si své vzory a učte se od nich. Kopírujte je. Vezměte si z každého to nejlepší. Pravidelně studujte, uvidíte, že se váš osobní růst mnohonásobně zrychlí. Určete si nejprve kam se chcete dostat, co chcete umět, v čem chcete být skvělý a pak už jen trénujte a pilujte.

U každého cíle, který si stanovujete, je potřeba udělat tzv. "5N"

1. Najít
2. Napsat
3. Nalepit
4. Navštívit
5. Naplánovat

Snad vás to bude inspirovat, nezapomeňte, že:

"Život je a bude vždy takový,  jaký si ho vysníte, naplánujete a uděláte vy!"

Našim jediným úkolem v životě je uspět. V čemkoliv, ale uspět.

Jak si udělat pořádek v hlavě

Všimli jste si, jak se někteří lidé na vás pořád smějí, mají radost ze života, jsou plni energie a nadšení, pořád něco vymýšlí, plánují a realizují (mají pozitivní přístup k životu) a jiní jako by ztratili chuť do života, na vše nadávají, stěžují si a celkově jsou "jiní" (mají negativní přístup k životu)?

Já ano, a vrtalo mi hlavou, proč tomu tak je. S mnoha lidmi jsem o tom mluvil a uvědomil jsem si, že rozdíl je pouze v tom, že ti druzí ztratili směr. Nemají ... dnes se ty pojmy hodně používají ... cíl nebo sen, vizi.

Nejde o to, ty pojmy používat, ale pochopit je. Vědět, co se za nimi skrývá. Vzpomínáte si, jak jste byli malí a snili o tom, že budete mořeplavcem, objevitelem, doktorem či doktorkou, kosmonautem (můj případ), ale postupně se z toho stávaly povolání jako popelář a podobně? Jak jsme kreslili ve škole a školce obrázky plni naděje, ale pak se to zlomilo? Postupně jsme ztratili víru.

Už od malička se totiž vyvíjíme tím, že kopírujeme věci okolo a posloucháme to, co nám ostatní říkají. To až později si uděláme vlastní názor, který je už ovšem zkreslený. Sny se vytratí. Nedávno jsem na toto téma slyšel velmi pěknou nahrávku.

Uvědomil jsem si, že naše "vzorce chování" určuje prostředí v jakém se pohybujeme. A jelikož naše prostředí  tvoří nejvíce rodina, televize, tisk, rádio, chováme se tak, jak nás to učí. Rodinu máme určenou, ale ty další tři věci si můžeme vybrat. Od jisté doby jsem přestal číst noviny, poslouchat rádio a na televizi se podívám pouze na to, co právě vidět chci, jelikož si zajímavé věci nechávám nahrávat.

Začal jsem číst knihy o osobním růstu, time managementu, životopisy a podobně. Například Dale Carnegie, Donald Trump, Ivo Toman, Robert Kiyosaki, John C. Maxwell, Napoleon Hill, David Allen, o některých jsem zde už psal, o jiných se ještě zmíním. Najednou jsem začal o svém životě více přemýšlet a objevil jsem znovu své sny. Postupně se z nich vytvořily vize a cíle.

Našel jsem svůj důvod, proč ráno vstávat plný energie a nadšení, našel jsem smysl, který mě pohání dopředu. Hodně mi v tom pomohla kniha: 10 přírodních zákonů managementu času a života. Opravdu mi v mnohém otevřela oči a doporučuji vám si ji přečíst.

Zkuste si odpovědět na otázku: "Kdyby peníze nebyly problém, čím byste chtěli BÝT, co byste chtěli DĚLAT, co byste chtěli MÍT do tří až pěti let?"

A ještě jedno zajímavé "cvičení". Říkám tomu: "NÁHLED NA ŽIVOT". Nahoře na obrázku vidíte úsečku, kde na počátku je hvězdička a na konci je křížek. Toto je váš život. Narodili jste se (vím to, protože čtete můj článek) a jednou prostě umřete, takový je život. Vezměte si papír a tužku. Nakreslete si stejný obrázek - váš život. Někam na úsečku vašeho života si nakreslete čárku. Ta označuje váš současný stav, kde se nacházíte dnes. Máte? Podívejte se jakoby do minulosti a na svůj papír si napište dvě až tři věci, na které jste ve vašem dosavadním životě opravdu hrdí. Máte? Teď se podívejte do budoucnosti a napište si, co chcete ještě zvládnout, co chcete dokázat, kde chcete být. Čím chcete BÝT, co chcete DĚLAT, co chcete MÍT za 10, 20, 40, 60 let.

Mějte na paměti, že průměrný věk dožití je 80 let. Průměrný znamená, že někteří se dožijí méně, ale jiní více než 80 let. A postupem času se tento věk zvyšuje! Jak bude vypadat váš život?

"Smyslem našeho života je USPĚT, v čemkoli, ale USPĚT."

Když to shrnu. Pořádek v hlavě si člověk udělá tím, když nalezne svůj velký sen, cíl, vizi, která ho bude posouvat dopředu, bude mít chuť tvořit, být aktivní. Smyslem našeho života je USPĚT, v čemkoli, ale USPĚT.

Jak si udělat pořádek ve věcech

Poslední dobou jsem si častokrát pokládal otázku: "Co všechno okolo sebe opravdu potřebuji?" Opravdu potřebuji mít na poličkách různé "lapače prachu?" Opravdu potřebuji mít v době knihoven a knih v elektronické podobě tak velkou vlastní knihovnu (cca 1000 knih)? Opravdu potřebuji tolik věcí do kuchyně? Tolik věcí v pokoji? Tolik věcí v obýváku? Rozhlížím se okolo sebe a uvědomuji si, že spoustu věcí vůbec nevyužívám. Z mého úhlu pohledu pro mne vůbec nejsou funkční. Neplní svůj účel a jsou zbytečné. 

Podobné otázky mě trápily poslední dobou častěji a častěji. Mluvil jsem o tom s některými přáteli a při společných rozhovorech jsem si uvědomil, že nejsem jediný, kdo si takové otázky pokládá.

Můj mladší bratr mě odkázal na velmi zajímavý blog Tomáše Hajzlera, ve kterém si s Petrem Márou povídají na téma "Co potřebujeme?". Zaujala mě myšlenka, o které hovoří, že člověk by měl mít okolo sebe maximálně 100 věcí. Sto věcí, které opravdu potřebujeme, které jsou kvalitní a vydrží déle. 

"Člověk by měl mít okolo sebe maximálně 100 věcí."

Mimo jiné jsem si díky tomu vzpomněl, že jsem kdysi dávno viděl jednoduchý dokument "Příběh věcí", který popisuje koloběh výroby a používání věcí, ve kterém si člověk uvědomí, co všechno se děje a stane, než koncový výrobek přijde k vám. A co se děje potom, co věc doslouží a je "k ničemu".

Po tom, co jsem viděl a slyšel, jsem se rozhodl, že rozhodně změním svůj přístup. Jestli se na ty dvě krátká videa podíváte, napište mi, jak jste na tom vy? Máte okolo sebe také spoustu věcí, které nevyužíváte? Nebo jste obklopeni pouze funkčními věcmi? Zajímá mě, zda si také pokládáte podobné otázky.